NIE SI PRIHLASENÝ!

Pridávam ešte zábery z polky decembra z neslanvej 3-sedačky Schlegeis, ktorá sa v nedeľu pokazila a lyžiari na nej zostali uväznení (viď príspevok od Mirka).
Krásne výhľady na jazero Schlegeisspeicher a v pozadí talianske Dolomity:
Cima Grava (3058 m), Punta Rossa (2949 m), Cima del Prete (2973 m) a Cima delle Pecore (2700 m).

https://tirol.orf.at/stories/3335741/
V té zimě muselo být hodně náročné čekat 2,5 hodiny na vyproštění ze sedačky. Kvůli počasí nemohl výt nasazen vrtulník, který by to urychlil. Naštěstí to zvládli docela dobře.

Včerajší Hintertux vyšiel parádne... azúrová obloha celý deň, parkovanie pohodlne v podzemnej garáži pod lanovkou zadarmo (o čom by vedeli rozprávať tí, čo chodia do Jasnej 😄). Vonkajšie parkovisko nebolo plné a celkovo bolo na ľadovci výrazne menej ľudí ako zvyčajne na Kitzsteinhorne.

Stav tratí

Č. 5 krátke prepojenie od najvrchnejšieho Funitelu na Gefrorene Wand ku kotvám Olperer I, II bola rozbitá už ráno, bubny.

Do obeda dobre držala č. 3 do Tuxer Fernerhaus, prakticky bez bubnov.

Č. 2 na Sommerbergalm je dosnežovaná technickým snehom, takže bola miestami vyšúchaná na ľad a navyše sa tam koncentrovalo viac lyžiarov (aj teliatka).

Perfektný zážitok priniesla č. 17 Tuxerjoch (4-sedačka) držala aj poobede a ponúka krásny výhľad na celý ľadovec.
Škoda len, že Tuxerjochhaus (prevádzkuje ho Alpenverein, obdoba rakuskeho KST) bol zavretý. Bol by to ideálny obed alebo pivko/kávička s panorámou.

Najlepšie podmienky mali kotvy Olperer I a II + Kaserer I a II – tie držali najdlhšie aj popoludní.

11-ka na Lärmstange (6-sedačka) veľmi slušná doobeda.

Zamrzí len vypnutá panoramatická 3-sedačka Schlegeis.


Sneh a atmosféra

Trate pri kotvách, kabínkach a sedačkách držali bez bubnov približne doobeda.
Národnostné zloženie: cca 60 % DE + AT, zvyšok Česi, Holanďania, Slováci, Maďari a pár Poliakov či Talianov.

V dedinách v hornej časti údolia (Hintertux, Madseit, Juns, Tux…) je okolo 10 cm prírodného snehu, takže to je zimná lyžovačka už v novembri, aj keď je stále mimo hlavnej sezóny. Ostatné strediská v oblasti Zillertal 3000 (Vorderlanersbach, Finkenberg, Mayrhofen, Mühlbach) boli ešte mimo prevádzky.

Včerajší Hintertux vyšiel parádne... azúrová obloha celý deň, parkovanie pohodlne v podzemnej garáži pod lanovkou zadarmo (o čom by vedeli rozprávať tí, čo chodia do Jasnej 😄). Vonkajšie parkovisko nebolo plné a celkovo bolo na ľadovci výrazne menej ľudí ako zvyčajne na Kitzsteinhorne.

Stav tratí

Č. 5 krátke prepojenie od najvrchnejšieho Funitelu na Gefrorene Wand ku kotvám Olperer I, II bola rozbitá už ráno, bubny.

Do obeda dobre držala č. 3 do Tuxer Fernerhaus, prakticky bez bubnov.

Č. 2 na Sommerbergalm je dosnežovaná technickým snehom, takže bola miestami vyšúchaná na ľad a navyše sa tam koncentrovalo viac lyžiarov (aj teliatka).

Perfektný zážitok priniesla č. 17 Tuxerjoch (4-sedačka) držala aj poobede a ponúka krásny výhľad na celý ľadovec.
Škoda len, že Tuxerjochhaus (prevádzkuje ho Alpenverein, obdoba rakuskeho KST) bol zavretý. Bol by to ideálny obed alebo pivko/kávička s panorámou.

Najlepšie podmienky mali kotvy Olperer I a II + Kaserer I a II – tie držali najdlhšie

Víkend 20. - 23.11.25 "zahájenie sezóny" aj pre našu malú family.
Hodnotím ako super s malým kazom v prvý deň, keď bola celkom slušná hmla.
Zato sobota, nedeľa takmer bezchybné počasie.
Preto "takmer", lebo mráz (-19st. C) statočne štípal. To je však detail.
Bola otvorená už aj trať od Fernerhaus dole k Sommerbergalm.

Par fotiek z otvaracky. Minuly vikend sme boli v Hintertuxe s detmi, chodime tak uz niekolko rokov po sebe, tentokrat nam moc nevyslo pocasie. Podmienky ale boli snehove velmi dobre, lyzovanie len na ladovci, ale vela snehu, ladu minimum. Otvorene vsetko aj traversy aj vleky. Dole v apreski celkom dobra zabava aj v nedelu vecer, vela cechov, rady boli max medzi 10 a 12 inak v podstate volno. Horna chata vo velkom upadku jedlo slabe, malo ludi aj personalu. Na fernerhause problem najst miesto na sadnutie strasne vela ludi, restauracia len na rezervacku. Strasne vela skol a deti co trenovali. Celkovo vylet fajn, nakoniec trochu aj nasnezilo a polyzlvali sme aj lahky freeride na meiste byvalej ciernej 11.

Tak sme začali sezónu a využil som cenu za skipas 46,- . Lyžovali sme v nedeľu a pondelok. V nedeľu tam lyžovalo asi 200 a v pondelok 100 ľudí. Väčšina boli z lyžiarskych klubov. Po 11.00 na zjazdovke nebola ani noha. Zjazdovka držala celý deň až na pár ľadových platní. Škoda, že je to tak ďaleko. Je to fajn lyžovačka tak na 4 hodinky. Nesmrdeli sme na zjazdovke celý deň 😀. Využili sme a miestne gastro. P.S Wiener Schnitzel sa od poslednej návštevy nejako zmenšil. A deň a zvýšila.

Zimná sezóna na ľadovci Molltal je spustená!
Prinášame vám pár aktuálnych záberov zo strediska.
Samozrejme v stredisku platí aj Gopass SKI sezónka 2025/26 a vďaka nej získate 15 % goX cashback za nákup v reštaurácií alebo v bare.
Viac info k sezónke nájdete na https://www.gopass.travel/SK/ski-season-pass.html

Dajte nám vedieť či ste už boli lyžovať alebo čakáte na otvorenie sezóny v Jasnej.

Lístky na opening do Jasnej nájdete na stránke https://www.gopass.travel/SK/zazitky-a-vstupenky/e...

Dve nové sedačky v Soldene:

https://snowbrains.com/solden-austria-shares-excit...

Ahoj všem,

rád bych se prosím zeptal na Mölltaler Gletscher...
Termín 12.5 - 16.5.
Nemá někdo prosím zkušenost kolik touhle dobou bude otevřeno sjezdovek? Je jasné, že záleží na počasí, ale nějaké zkušenosti z minulých let?
Nerad bych jezdil na horních dvou km...
Děkuji za reakce.

PS: Nebo nebyl by lepší Kitzsteinhorn?

Celkem zajímavě napsána reportáž z návštěvy Mölltaler Gletscher:
https://plus7dni.pluska.sk/zazracny-svet/vysli-sme...
U čtení se i zasmějete když je to na přece jen trochu bulvárním médiu. Konkrétně medvědi a pasažéři visící ze skibusu. :-)

Tak my máme za sebou 3 dni v Saalbachu. Ľudí štvrtok a piatok úplné minimum, nečakalo sa nikdy a nikde. Na zjazdovkach je dostatok snehu, avšak pomimo úplné minimum, prípadne žiaden. Dnes v sobotu bolo viac ľudí, ale žiadna katastrofa, občas sa čakalo ale max 2-3min na exponovaných miestach.
Boli sme tu prvýkrát a určite nie naposledy. Krásne stredisko s prekrásnymi výhľadmi, zjazdovkami, dedinami a gastrom.
Vo štvrtok som si dal Fieberbrunn a Hinterglemm. V piatok som to obišiel komplet celé, okrem Fieberbrunn. Najazdil som 75km za 7,5h. Dnes už len lightovka cca 35km ale to sme sa už len motkali s kamoškou, ktorá vôbec prvýkrát stála na lyžiach až tu v Saalbach.
Za 3 dni nalyžovaných 132km a kamoška 51km (čo je na prvé 3 dni na lyžiach, úplná pecka)

Otvorenie tohtoročnej sezóny bolo u mňa na Molltalerskom ľadovci, ak sa to ešte ľadovcom dá nazvať. Bývali sme vo Flattachu od stredy 27.11 do nedele 1.12.2024. Hlavným dôvodom tripu bola kúpa rodinného superskipasu do Dolomitov a potom samozrejme "načať" aj gopass sezónku.
Prvý deň (28.11.) bol vlastne posledný deň na kúpu family superskipasu za výhodnejšiu cenu, tak doobeda som túto povinnosť vybavil a 12.30 som sa už viezol podzemným tunelom celkom sám hore do strediska. Naši mladí práve hore končili a cekom si pochvaľovali. Končili ale preto, lebo sa zatiahlo a začalo posnežievať. Keď som sa dostal hore, už sa aj viditeľnosť zhoršovala a s hmlou a týmto zvláštnym difúznym svetlom nie som kamarát. Vydržal som to asi do pol tretej, ale to už boli jazdy "na pogrcanie". Asi to poznáte, keď človek nevie či ide on, alebo zem pod jeho nohami. Tak už len káva v hore v Eissee aby som si skrátil čakanie na skibus .
Druhý deň (29.11) ráno vyzeralo pri ubytku pekne, slniečko svietilo aj skoro prázdny skibus išiel hore načas. Keď sme hore vystúpili lanovkári nás hneď aj otočili. Pre zlé počasie celý deň zatvorené. A pritom ani tu dole by to nikto nepovedal že hore je biele peklo. Pôvodne sme sa chceli už v sobotu vracať domov, ale predpoveď na víkend bola priaznivá tak sme si jednu noc pridali.
Tretí deň(30.11.) to už bolo počasie ako sa patrí a tomu aj zodpovedal počet ľudí v stredisku. Prvý skibus ani nezastavil,ale za 15min išiel za ním aj druhý.
Konečne som videl kde som predvčerom lyžoval. V prevádzke boli vlastne len dve zjazdovky a zodpovedali snehovým podmienkam aj počtu ľudí. Prírodného snehu málo a ľudí na rakúske pomery veľa. Príjazd od šesťsedačky k zjazdovke časom vyšúchané koryto a vrchná strmšia časť veľká šmykľavá platňa. A tých bolo na zjazdovke neúrekom. Lyže som mal po minulej zime vyservisované, takže som s tým nemal až taký problém ako tí plúžiaci , ktorých zastavili až kopy nahrnutého snehu prípadne ozembuch. Inak v ten deň tam bol 2x vrtulník pre úrazy. Druhá zjazdovka pri dvojsedačke bola na tom podobne. Doobeda ale za mňa celkom fajn, ale poobede bolo tých ľadových platní už celkom dosť. Zjazdovku dolu k spodnej stanici kabínkovej lanovky stále zasnežovali. Oficiálne bola zatvorená , ale videl som odvážlivca čo sa po nej vydal dolu.
Posledný deň bolo najlepšie. Ľudí o trošku menej a zjazdovka dolu ku kabínke bola prebehnutá ratrakmi. Stále bola oficiálne zatvorená, ale odvážlivcov už bolo celkom dosť. Nakoniec tam začalo chodiť čoraz viac ľudí, tak som to skúsil a nemala chybu. Bola vysnežená v užšom profile ako obyčajne a na pravej strane chýbali tyče vyznačujúce okraj zjazdovky, čo bol asi dôvod prečo ju oficiálne neotvorili. Ale okolo obeda zmizla aj cedula "gesperrt" , tak sme si tu dali
pár jázd . O 13.00 tunelom dolu a smer domovina.
Záverom:_Spojili sme príjemné s užitočným. A cítili sme sa skoro ako v Jasnej. Celkom dosť ľudí, občas ľadové platne a nemčinu bolo počuť len zriedka.
Víkendové krásne počasie však vylepšilo celkový dojem a aj čerstvo otvorená zjazdovka.

Otvorenie tohtoročnej sezóny bolo u mňa na Molltalerskom ľadovci, ak sa to ešte ľadovcom dá nazvať. Bývali sme vo Flattachu od stredy 27.11 do nedele 1.12.2024. Hlavným dôvodom tripu bola kúpa rodinného superskipasu do Dolomitov a potom samozrejme "načať" aj gopass sezónku.
Prvý deň (28.11.) bol vlastne posledný deň na kúpu family superskipasu za výhodnejšiu cenu, tak doobeda som túto povinnosť vybavil a 12.30 som sa už viezol podzemným tunelom celkom sám hore do strediska. Naši mladí práve hore končili a cekom si pochvaľovali. Končili ale preto, lebo sa zatiahlo a začalo posnežievať. Keď som sa dostal hore, už sa aj viditeľnosť zhoršovala a s hmlou a týmto zvláštnym difúznym svetlom nie som kamarát. Vydržal som to asi do pol tretej, ale to už boli jazdy "na pogrcanie". Asi to poznáte, keď človek nevie či ide on, alebo zem pod jeho nohami. Tak už len káva v hore v Eissee aby som si skrátil čakanie na skibus .
Druhý deň (29.11) ráno vyzeralo pri ubytku pekne, slniečko svietilo aj skoro prázdny skibus išiel hore načas.

Uz tu nebol dlho ziadny report o lyzovani, teda len pred mesiacom a vyzera ze asi aj posledny, lebo v septembri to uz tu v rakusku jednoducho nepojde. Pokial nepride niake ochladenie a nasnezi tam niekde hore. Vybral som si Sölden. Vyjst sa da na bicykli az do cca. 2800m. Cakal som viacej snehu v tej vyske ale bol som rad aj za to malo, co som si vyslapal a zlyzoval. Este pred tyzdnom sa dalo ako tak vyslapat ku niakej Bergstation ale tentoraz o tyzden neskor ma stopol tvrdy ladovec. Napriek tomu som sa ocitol vo vyske 3000m a mohol zlyzovat zjazdovku dlhu ako je vo Vratnej doline.

Po dopoledním zklámání z Kaunertaler Gletscher jsem se přesunul do Pitztalu. Cesta mezi nástupními body obou ledovců nějakou dobu trvala, bylo potřeba přejet horské sedlo mezi oběma údolími po klikatíci se úzké silnici. Na parkoviště u podzemní lanovky jsem se dostal až odpoledne, ale i tak jsem si skvěle zalyžoval. Otevřené bylo totiž komplet celé středisko. Sjízdné převýšení bylo velmi služných 750 m (3430 - 2680 m n.m.). Vrchol hory Hinterer Brunnenkogel (3438 m n.m.) je nejvýše osažitelným bodem lanovkou v celém Rakousku. Nejvíce se mi líbila černá sjezdovka 27 Gletscherexpress, která byla i odpoledne ve vynikajícím stavu a nikdo na ni nejezdil. Taktéž celá kombinace 28 - 29 - 23 byla velmi dobrá, nevyskují se na ni plochá místa a sjet se dalo najednou celých 750 výškových metrů.
Co se týče sjezdovek kolem kabinky Mittelbergbahn tak tam jezdilo více lyžařů než Brunnenkogelu, někteří jezdili jen horní část a nastupovali až na její mezistanici. Zde se nacházely mírnější sjezdovky, ale dalo se najít i několik strmějších úseků, například na sjezdovce 33. Sjezdovka 36 je taktéž hezká, vede více naokolo déle po ledovci a tím pádem mírnější. V horní části byla trať v dobrém stavu, spodní dojezd k sedačkové lanovce byl ale již částečně rozjetý z důvodu tepla. Kromě 2 kabinek a sedačky se nachází ve středisku dlouhý vlek Brunnenkogellift. Ten byl taktéž v provozu a obsluhoval modro-červené sjezdovky z výšky 3240 m n.m. Vlek má v blízké budoucnosti nahradit lanovka, protože jeho trasu na podzim je obtížné po ústupu ledovce dosněžit v dolní části trasy.
Po posledním výjezdu kabinkou na Hinterer Brunnenkogel jsem po kovových schodech vystoupal na vyhlídku ve výšce 3438 m n.m. Z ní se otevírá nádherný kruhový výhled na okolní hory čemuž vévodí blízká hora Wildspize, druhá nejvyšší hora Rakouska a nejvyšší v Tyrolsku. Poslední metro dolů na parkoviště odjíždí v 16:30, takže jsem si počkal na poslední jízdu a zakončil skvělý lyžařský den.
Parkoviště u spodní stanice metra je bezplatné a dostatečně velké. Já parkoval jen pár kroků od stanice lanovky.

Po dopoledním zklámání z Kaunertaler Gletscher jsem se přesunul do Pitztalu. Cesta mezi nástupními body obou ledovců nějakou dobu trvala, bylo potřeba přejet horské sedlo mezi oběma údolími po klikatíci se úzké silnici. Na parkoviště u podzemní lanovky jsem se dostal až odpoledne, ale i tak jsem si skvěle zalyžoval. Otevřené bylo totiž komplet celé středisko. Sjízdné převýšení bylo velmi služných 750 m (3430 - 2680 m n.m.). Vrchol hory Hinterer Brunnenkogel (3438 m n.m.) je nejvýše osažitelným bodem lanovkou v celém Rakousku. Nejvíce se mi líbila černá sjezdovka 27 Gletscherexpress, která byla i odpoledne ve vynikajícím stavu a nikdo na ni nejezdil. Taktéž celá kombinace 28 - 29 - 23 byla velmi dobrá, nevyskují se na ni plochá místa a sjet se dalo najednou celých 750 výškových metrů.
Co se týče sjezdovek kolem kabinky Mittelbergbahn tak tam jezdilo více lyžařů než Brunnenkogelu, někteří jezdili jen horní část a nastupovali až na její mezistanici. Zde se nacházely mírnější sjezdovky, ale dalo se najít i několik strmějších úseků, například na sjezdovce 33.

Středisko jsem navštívil po mnoha letech a od mé poslední návštěvy přibyly 2 kabinkové lanovka, kyvadlová lanovka typu Funifor a několik sjezdovek, takže jsem se na návštěvu hodně těšil. Bohužel jsem byl docela zklamaný. Ještě den před mou návštěvou bylo v provozu celé středisko, bohužel v pondělí 29.4. byl již provoz značně omezen. Mimo provoz již byla jak lanovka Weißseejochbahn tak sedačka Ochsenalmbahn a spousta sjezdovek, které tyto lanovky obsluhovaly včetně krásné černé sjezdovky 19 Vronitunnel vedoucí tunelem s variantou 20 Freier Fall. Mimo provoz byly i sjezdovky z Weißseejochu. Nazlobilo mne to i kvůli tomu, že všechny tyto sjezdovky byly krásně upravené což jsem viděl z auta když jsem se šplhal na parkoviště ve výšce 2750 m n.m.
Počasí bylo sice krásné, ale docela teplo takře nový sníh z minulého týdne zvlhnul a na mírných úsecích mé lyže moc nejely a bylo se třeba místy i odpichovat. Samotný příjezd do střediska vede po krásné vysokohorské silnici kde je potřeba autem z údolí Innu vystoupat 1950 výškových metrů. Cesta byla suchá, parkoviště odklizené a parkovné zdarma. Kdo nemá skipas tak musí zaplatit za výjezd ale mýto.
Bohužel byla větší návštěvnost než jsem čekal. Proto se pár minut na lanovky a vleky čekalo a to i z důvodu že nebylo otevřené celé středisko. Maxímální sjízdné převýšení bylo 360 m oproti ještě nedělnímu 710 m. Sjezdovky kolem kabinky Karlesjochbahn mají celkem zajímavou horní část, ale dolní už je dost plochá. Do sedla Falginjoch vede lanovka typu Funifor odolná proti větru. Lanovka je to hezká, ale jelikož je aktuálně dostavěná jen polovina tak jezdí jen jedna kabina a když vám při příjezdu k ní kabina zrovna ujede tak se delší dobu čeká než vyjede a sjede zpět dolů. Lanovka je komplet na stání a jezdila dost plná, takže jezdit na ni delší dobu není moc příjemné. Z Falginjoch vede dolů nejprve pěkná černá sjezdovka Black Ibex, ta je ale poměrně krátká a následuje pak velmi plochá modrá zpět k dolní stanici. Dále jsou ve středisku 2 ledovcové vleky, které obsluhují modré sjezdovky. I na těchto vlecích jezdilo dost lyžařů.
Po 11:00 jsem usoudil že mi to v Kaunertalu stačilo a přesunul se autem na Pitztaler Gletscher, kde mělo být více otevřených sjezdovek se zajímavějším sklonem.

Středisko jsem navštívil po mnoha letech a od mé poslední návštěvy přibyly 2 kabinkové lanovka, kyvadlová lanovka typu Funifor a několik sjezdovek, takže jsem se na návštěvu hodně těšil. Bohužel jsem byl docela zklamaný. Ještě den před mou návštěvou bylo v provozu celé středisko, bohužel v pondělí 29.4. byl již provoz značně omezen. Mimo provoz již byla jak lanovka Weißseejochbahn tak sedačka Ochsenalmbahn a spousta sjezdovek, které tyto lanovky obsluhovaly včetně krásné černé sjezdovky 19 Vronitunnel vedoucí tunelem s variantou 20 Freier Fall. Mimo provoz byly i sjezdovky z Weißseejochu. Nazlobilo mne to i kvůli tomu, že všechny tyto sjezdovky byly krásně upravené což jsem viděl z auta když jsem se šplhal na parkoviště ve výšce 2750 m n.m.
Počasí bylo sice krásné, ale docela teplo takře nový sníh z minulého týdne zvlhnul a na mírných úsecích mé lyže moc nejely a bylo se třeba místy i odpichovat. Samotný příjezd do střediska vede po krásné vysokohorské silnici kde je potřeba autem z údolí Innu vystoupat 1950 výškových metrů.